pravdivý příběh

1996

PRACUJ A ZPÍVEJ

V létě roku 1996 se na zemědělské usedlosti ve východní části jižních Čech scházejí zakládající členové kapely – Jiří R., Tomáš M. a Zdenek K.
Jak už to při těžké práci bývá, všichni brigádníci si ulevují různými lidovými i svými popěvky. Tehdy vzniká již vpravdě legendární změť textu a melodie postavená na základě písně skupiny Soundgarden ”Black Hole Sun”.
Tenkrát přichází nápad dát vlastní tvorbě této trojice jinou než vokální podobu. Jirka a Tomáš, členové již existující skupiny ŠRUMEC, která má již dávno vymyšleny názvy všech desek, které bude v budoucnu vydávat (ale nic víc), jsou v zakládání skupiny zkušenější. Dokonce již mají za sebou i vystoupení absolvované při ukončování své středoškolské dráhy – Tomáš jako kytarista, Jirka jako baskytarista. Je rozhodnuto, že skupina pojme Zdenka za člena a dojde k přejmenování na MLADÍ PERSPEKTIVNÍ :-).
Rozdělení nástrojů je vcelku jednoduché. Jirka poslední dobou doma tráví dlouhé hodiny hoblováním akustické kytary předělané na baskytaru, kdy dokáže při kopírování nejmenované grungeové skupiny zničit i sebesilnější trsátko. Ten je předurčen ke hře na strunný nástroj. Rozhoduje se pro kytaru, což se mnoha (i nejsilnějším) strunám stává osudným.
Tomáš se povahově hodí na bubeníka, je impulsivní a energický. Pravdou je, že na bicí nikdy nehrál, hodiny v LŠU mu jistě pomohou.
Zdenek, který má v té době již své téměř čtyřicetipísňové demo a končí své tajné akustické folkové období, se rozhoduje rovněž pro kytaru. Pozice basisty je v tuto chvíli neobsazena.

“MUCHOBRAIN” (čti: mačobrejn :-))) )

Pozdní léto 1996 je ve znamení další průběh určující schůzky. V té době Jirka vlastní akustickou baskytaru předělanou zpět na kytaru a od spřízněné duše a elektronického všeuměla Martina má zapůjčenou elektrickou kytaru(!). Při návštěvě Zdenka u Jirky v Třešti (Tomáš nedorazí) se Jirka chápe akustiky a Zdenek elektrické kytary připojené na podivnou změť drátů produkující zvuk, ze kterého jsou oba nadšeni, nicméně již nikdy se nepodaří této frekvenční kaše dosáhnout. Výstup tvoří malý chrochtající magnetofon. Při jakémsi pokusu o jam vzniká skladba ”Muchobrain” nahraná přes mikrofon kazeťáku, která oba přesvědčí o smysluplnosti jejich rozhodnutí o založení kapely.

VE DVOU

Zdenek se rozhoduje koupit od Tomáše jeho elektrickou kytaru. Je to proslavená česká Jolana. Jeden efekt a Martinem udělaný malý zesilovač a kytarová aparatura je na světě! Jirka sežene kopii Gibsona a k hraní mu stačí již osvědčený kazeťák z ”Muchobraina”.
Bohužel se začíná ukazovat, že Tomášovo nadšení pro věc mizí a kapela se stává rychle dvoučlennou. Do konce roku se zbylí členové několikrát sejdou, každý píše texty a muziku, vrcholem je vánoční setkání 26.12.1996, kdy je za zvuku akusticky hraných elektrických kytar(!) přezpíváno několik textů. Nahrávka bohužel existuje.

1997

BICÍ! NA CHATĚ?!

Jaro 1997 si kapela pamatuje kvůli významné události, kdy Jirka sděluje Zdenkovi zprávu o možném bubeníkovi. Je to Petr Š., kamarád a rovněž známý z brigády. Petrův táta vlastní aparaturu bubnů uloženou na suchém WC (!) na chatě v zahrádkářské oblasti. To v sobě skýtá nejen možnost mít bubeníka, ale mít i kde pořádně zkoušet! Při první zkoušce Petr zahraje pár rytmů a je přijat (byl by přijat i bez nich).
Zkouší se tedy v podkroví malé chaty na druhém konci města. Vzhledem k tělesné výšce obou kytaristů je to poněkud tristní, pozice při hraní jsou více než neobvyklé, ale HRAJE SE! Situaci v létě ztěžuje obrovské vedro, ale trio se nedá. Hraje se i v noci, což především obyvatelé přilehlých domů ocení. Zkoušky jsou navštíveny prvními odvážlivci, jeden z nich po letech potvrdí, že ”to byl fakt úlet”.
Vznikají první písně (texty píšou Zdenek a Jirka, hudbu tvoří také každý sám, občas se na zkoušce přidá Petr), nepřítomnost basisty je v šumu a hluku téměř nepodstatná. Aparatura se dlouho nemění, po narážkách zbytku kapely na zvuk, který vyluzuje Jirkovo ”kombo” tvořené zesilovačem z původního kazeťáku a novou bednou, Jirka jednoho dne přinese skutečné kytarové kombo. Zvuk kapely se pomalu přesune za hranici, kdy už se jednotlivé nástroje dají rozlišit.

1998

SÉGRA

Nějakým způsobem se překulí rok 1997 a na jaře roku 1998 dochází k nejpodstatnější změně v kapele. ”Ségra” Jirky – Iva, do té doby k tvorbě skupiny spíše nenakloněná, prohlašuje, že se stane novým členem – obsadí pozici baskytaristy. V tu chvíli mají všichni pocit, že kapela už skutečně existuje. Iva nastupuje se svou ”Bassou-V” a skutečným basovým kombem.
Příchod Ivy je novou injekcí, repertoár kapely se jakžtakž ustaluje, verze písní se už příliš nemění. Hraje se ”Popis polohy”, ”Odraz” a spousta dalších, dnes již zapomenutých (Ztratit se, Asi, Jen tak, Pocit, …). Kapela se přesunuje do přízemí chaty.

KRIZE

Kapela začíná mít pocit, že už skutečně o něco jde, zvláště když se začíná uvažovat o prvním vystoupení. Přístup jednotlivých členů je však dost rozdílný.
Zatímco Raitermanovci přistupují ke zkouškám s rozumem (nic se nemá přehánět), tak Zdenek s Petrem jsou extremisté. Zdenek po Petrovi až despoticky vyžaduje změnit přístup a věnovat muzice mnohem víc času. Sám muzice věnuje času většinu, kytara Jolana by mohla o přejezdech mezi Třeští a Brnem vyprávět. Petr si sám není jistý, proč muziku dělá, možnost pochlubit se okolí, že je bubeníkem v kapele, je jedním z důvodů (jak později sám přizná).
Vinou obou stran dochází k častým hádkám, odchodům ze zkoušek a téměř rozpadům. Raitermanovci spíše přihlížejí, postupem času se však krize rozšíří i na ně – z největší hádky na chatě na přelomu jara a léta pak vzniká Jirkova píseň ”Bajka o rozkladu ryb”. Iva se až do této hádky tváří neutrálně, Zdenek má pocit, že je jí to jedno.

KONCERT A UŽ ZASE JENOM VE TŘECH

Situace se uklidňuje, vztahy se urovnávají ze zištných důvodů. Vystoupení se blíží. Jde o setkání kapel v Prostředním Vydří, které pořádá známá postava undergroundu Magor Jirous ve stodole svého statku každý rok na počátku července.
Kapela cvičí a má pocit, že v případě, že jí bude aparatura na místě zapůjčena, není problém. V den prvních koncertů odjíždí kapela bez Petra do Vydří, Petr má dorazit později – musí ještě v Jihlavě koupit nové paličky. Během festivalu se kapely (po jistých předchozích náznacích zcela oprávněně) zmocňuje pocit, že Petr nepřijede, přesto po mírném posílení se alkoholem se odvažuje oslovit přítomného zvukaře, jestli by bylo možné vystoupit. Ten s nezúčastněným výrazem prohlásí, že je mu to jedno, že rozhoduje Magor. Jirka se vydá za mírně se potácejícím Magorem, který pobaveně reaguje na název kapely. Nicméně souhlasí. –
Petr nepřijede, kapela je rozladěna. Sobotní pokračování festivalu už je jen za účasti Raitermanovců. Koncert se neuskuteční. Petr se tři měsíce neozývá a kapela setrvává na mrtvém bodě. Jirka kdesi Petra potkává (prý před koncertem dostal strach – oprávněně?), Zdenek odmítá s Petrem jakkoliv komunikovat a považuje ho za vyloučeného z kapely. ”Mladí perspektivní” jsou bez bubeníka a výhled je velice pesimistický. Kapela přichází o zkušebnu. Výsledkem spolupráce s Petrem je něco málo nahrávek na kazetách.

KONEC?

Podzim roku 1998 tedy znamená k nemalé radosti rodičů přestěhování se kapely do sklepa Raitermanovic domu. S novým působištěm by měl přijít nový bubeník. Kapela rozvěšuje letáky po městě. Díky péči technických služeb visí letáky jen krátce, i to však stačí na to, aby se někdo ozval. Je to Lucka Svobodová, která má bicí a chuť hrát. Převozy bicích na zkoušku do sklepa by neměly být problém. Skupina se rozhoduje o změně názvu, z návštěvy hospody vyplyne název ”LAJKY”.

1999

Skupina pár měsíců zkouší, je pořízena nahrávka, která odhaluje nebo spíš potrvrzuje Lucčinu slabinu – slabý úhoz a nedržení rytmu. Na jaře roku 1999 Lucka skupinu z různých důvodů opouští, kupuje od Zdenka starou Jolanu (ta se v létě 2003 objevuje v komisním prodeji v Jihlavě! – je nezničitelná), prodává bubny a mizí ve víru světa. Skupina má nové kytary, ale je bez bubeníka. Do toho vstupuje Zdenkovo dokončení školy, léto zkouškám také moc nepřeje a v říjnu 1999 se Zdenek zazelení. Nikdo o tom nemluví, ale kapela de facto neexistuje.

2000

LAJKY – DRUHÉ PODÁNÍ

Po návratu Zdenka z vojny v září 2000 se kapela schází a rozhoduje se pokračovat. Jirka na jednom koncertě místních kapel oslovuje romského bubeníka, který v jedné z nich pouze hostuje. Zdenek s Jirkou jsou z jeho hry nadšeni. Bicman dostává Jirkovo telefonní číslo, ale neozývá se. Ještě je Jirkou proveden jeden pokus ho na zkoušku dostat, ale končí neúspěchem. Vidina bubeníka, který drží rytmus a hlavně má nápady, mizí. Jirka studuje v Praze, Iva v Ostravě, Zdenek pracuje v Uherském Hradišti a tak zkoušejí každý druhý víkend – podle možností.
Čím dál tím víc je nepříjemná nepřítomnost bubeníka, kapela jakoby bloudí v kruhu. Jistým řešením se stává návrh Zdenka pořídit automatického bubeníka. Nakonec dochází k využití počítače, na kterém dosud Zdenek muziku skládá. Bicí jsou zkompletovány a kapela se na Vánoce přesunuje do horního patra domu, kde hraje provizorně s naprogramovanými bicími.

2001

Repertoár je již stálý. Tenhle bubeník je neomylný. Jirka kupuje další kytarové kombo, zpívá se do dvou mikrofonů. Pokus dostat na zkoušku dalšího živého bubeníka je úspěšný, jeho prohlášení po dvoutýdenním rozhodování je ”ne”. Netroufá si, jeho styl (hard rock 80. let) je úplně odlišný (?). Je potřeba upnout se na nějaký cíl. Po zhlédnutí vystoupení některých kapel na obvyklé Magorově akci má kapela pocit, že je schopna absolvovat vystoupení. Má to být malý koncert pro úzkou skupinku lidí kdesi na severu Moravy. Dlouho před koncertem se pilně cvičí, je sestaven playlist s devíti písničkami. Aparatura je vypůjčena od kamarádů z jiné skupiny, poslední zkouška je provedena v Mysliboři u Telče v místním kulturním domě. Skupina je lehce v šoku ze zvuku v tak velkém prostoru, nicméně koncert je ohlášen.

KŘIŽANOV? LAJKY LIVE!

Koncert se uskuteční ve stodole na chalupě v Křižanově u Mohelnice za účasti mladých lidí – Jirkovi spolužáci ze školy, vesměs výtvarně založení. Atmosféra je odlehčená.
Po vystoupení provizorní předkapely nastupuje po setmění kapela ke svému prvnímu oficiálnímu koncertu. Díky vstřícnosti posluchačů je to akce vskutku povedená, opakuje se celý repertoár, refrén poslední písně ”Křeč” je zpívaný(?!) sborově všemi a do rána se jamuje za účasti lidí z publika.

DEMO

Po prvním vystoupení kapela přesycená hudbou na pár týdnů vysadí. Podzim 2001 je spíše jen cvičením již známého. Jirka od svého příbuzného dostává kontakt na bubeníka, osloví ho a ten po poslechu zkoušky souhlasí s tím, že vedle působení ve své mateřské metalové(!) kapele bude hrát u LAJEK.
Kapela se rozhoduje pro jeho lepší zorientování dodělat započaté demo. Podklady bicích z CD, dva mikrofony a prostředí bytu postačují na to získat alespoň trochu slušnou nahrávku. Převedení na kompakt je jen otázkou času a snahy kapely i kamaráda Honzy M., který vytvoří obal. Kapela se rozhoduje poskytnout svou nahrávku i okolí, ve formátu *.mp3 zasílá nahrávky na server www.freemusic.cz, kde se objeví někdy na podzim 2002. Na obzoru je další vystoupení.

2002

ŠTŮSA (MAX) SE VRACÍ – PŘÍBĚH BUBENICKÝ

Začátek dubna 2002 je zasvěcen přípravě vystoupení na taneční zábavě v malé vesničce Mysliboř u Telče, kde má hrát místní grupa “12° SVAHOVÁ DOSTUPNOST”, známí LAJEK. Obvyklé problémy s aparaturou jsou po krátkém jednání s jejími majiteli vyřešeny vypůjčením dvou velkých reprobeden, zesilovače a především CD přehrávače (LAJKY překročily magickou hranici 1kW!).
A tu se objevuje starý – mladý známý Petr Š. alias Štůsa alias Max. Hodlá kapele vypomoci se spouštěním bicích. Svým přístupem a ochotou je příjemným překvapením. Aparatura je onoho dne v sobotu 13.4.2002 dovezena z Třeště do myslibořského kulturního socialistického výdobytku, kde po obědě proběhne za účasti druhé kapely krátká zvuková zkouška. LAJKY používají zpěvy, odposlechy a basové kombo od “12°”, na oplátku mají “12°” přislíbena kytarová komba LAJEK.
Jirka ještě stačí v noci před koncertem vytvořit transparent LAJEK výjimečný tím, že je stále mokrý od barev, což se však během koncertu projeví zjevením se zamalované psí hlavy v úplňku měsíce – dobrý efekt! Nikdo si ho nevšiml.
Zvuková zkouška proběhne vcelku dobře, Max je zcela klidný a ovládá své “čudlíky” jako stroj. Ze zvuku je jasné, že zpěvy jsou nedostatečné a odposlechy ještě horší, což se LAJKY rozhodnou vyvážit nasazením při koncertě.
Jelikož se LAJKY zcela vzdávají honoráře, je jim vcelku jedno účast, důležitá je přítomnost pozvaných kamarádů a známých. “Dvanácti stupňům” ale dělá starost zábava v přilehlé Telči, kde hraje v kraji oblíbená “reprodukční” smečka.
Začátek zábavy je stanoven na 20:00 hodin, o půl deváté již nějaké osazenstvo dorazí a “12°” začínají hrát. Pár setů a nikdo se nehne, účast ke spokojenosti všech však houstne. Zdenek s Jirkou to nehodlají vzdát a vyráží na parket rozproudit zábavu. Je to promyšlený krok, ostatní se víceméně přidávají a při ohlášení nástupu LAJEK na pódium jsou všichni patřičně zahřátí.
LAJKY nastupují, ladí a sál je téměř plný. První píseň “Popis polohy” a už se jede! Všechno šlape, Max v zákoutí tahá za neviditelné nitky rytmů a dole se paří. Jeden “hit” za druhým a už je tady konec. Jirka s Ivou seskakují z pódia a nechávají se (asi na oko) přemlouvat od Zdenka, zahrají ještě “Bod pro OPEC” a vyžádanou “Zpátky?!”. Je to historický okamžik – Zdenek trhá při posledních tónech “tlusté E”, což kvituje s nadšením a ukazuje výsledek svého snažení zkušenějšímu trhači Jurovi. Koncert končí, všichni jsou zpocení a spokojení, pivo položené na kombu zůstalo po celou dobu koncertu netknuté – tomu se říká oběť hudbě.
Dál již zábava pokračuje v režii “12°”, Jirka – řidič abstinuje, Zdenek, Iva a kamarádi patřičně slaví, kamerový záznam je toho na druhý den pro mnohé dokladem. Dlouho po půlnoci se balí a unavení aktéři akce se rozcházejí. Byl to mazec!

KONEC? UŽ ZASE?

Po akci následuje vrácení aparatury a LAJKY se rozjíždějí do svých koutů republiky. Iva dodělává školu, Jura víceméně taky, takže času mají málo. Jakoby přes kopírák se opakuje situace z léta 2001, kdy po úspěšném vystoupení nastává útlum. LAJKY se od té doby nescházejí a je otázkou pro budoucnost, jestli a jak bude spolupráce pokračovat.

Pozn. Obvyklý červencový undergroundový festival u Magora v Prostředním Vydří u Dačic se po mnoha letech obchází bez kompletní účasti LAJEK jakožto diváků a další rok jakožto aktérů. Tak snad příště.

“DNESKA HRAJEM…”

Co jiného může zafungovat v takovýchto situacích než náhoda? V letním mrtvém tichu se ozve 17.8.2002 u Raitermanů telefon, ve kterém Zdenek oznamuje Jirkovi, že už před měsícem obdržel na jedné akci od kluků z “12°” nabídku zopakovat si zábavičku v Mysliboři. Jenže v nějakém tom shonu, zmatku a alkoholovém opojení se informace ztratila. Takže se situace má tak, že se o tom LAJKY dozví v poledne a večer mají hrát. Dost na to, že se viděly naposledy před čtyřmi měsíci. Protože jsou ale pro každou špatnost, rozhodují se večer vystoupit.
Odpoledne proběhne zvuková zkouška a večer vše běží podle osvědčeného scénáře. Začátku se ujmou “12°”, pak nastoupí LAJKY s tím, že nemají co ztratit. Osazenstvo sálu je skutečně osazenstvo. Za celou dobu hraní se nikdo ze svých seslí nezvedá a když už se zvedne, je z toho průšvih – zapadlý jazyk. Takže koncert je rychle dokončen, pár kladných ohlasů spřízněných duší je slabou náplastí.
Ke koncertu je třeba už jen dodat, že to byl první koncert LAJEK zvučený někým jiným, než členem kapely. Zvuk určitě lepší, nicméně představa o dobrém zvuku je asi jinde.
Dopad koncertu na kapelu je takový, že je rozhodnuto znovu vystoupit až s alespoň pěti novými kousky; je nutné to trošku oživit.

MALÁ VSUVKA

Onen bubeník, který souhlasil s LAJKAMI hrát někdy na začátku roku 2002, obdržel od LAJEK kompletní nahrávky i nahrávky bicích někdy na začátku léta. ? až to zvládne, že se ozve… Do dnešních dní (září 2003) nic, takže: “M. S. z Mrákotína, už to umíš?!”
To jen tak pro představu o patáliích s bubeníky. A co dál?

NENÍ SLYŠET HARMONIKA, TY DEBILE TAM…

Podzim 2002: tak asi nějaká činnost, dělá se na nové věci (Španělská, Návod na použití), žádné extrémy. Na jedné zkoušce se objeví Honza M. s jakýmsi tajemným kufrem. Jirka s Ivou souhlasí s jeho návrhem hrát u LAJEK. Zdenek, který dojede na zkoušku poslední, to jen posvětí. LAJKY mají harmonikáře!!! Tajemný kufr obsahuje historickou harmoniku po dědovi, která bude potřebovat generální opravu. Nic nevadí, že Honza neumí hrát, začne chodit na hodiny. Ale to až za nějakou chvíli. Oprava se trošku protáhne.
Kapela opět inzeruje v jihlavském plátku: hledá se bubeník… Ozve se pár zoufalců, jeden z nich nabízí hrát s kapelou na silvestrovské akci převzaté věci (asi Gotta v rytmu valčíku apod.) a vydělat solidní prachy :-)). Zase nic.

VEČER POD LETLAMPOU

V blízkém okruhu LAJEK se vyskytují různé existence působící ať v té nebo v té oblasti tvorby. Divadlo, fotografie, film… V jejich hlavách se urodí myšlenka zorganizovat “jedinečnou kulturní akci, jistě právem označovanou jako “Zlatý hřeb” letošní kulturní sezony”, jak později stojí na letácích vylepovaných po třešťsku. Termín “Večera pod letlampou” je stanoven na 21.12.2002, jako základna slouží Jízdárna farní konírny v Třešti. Zmíněný večer je koncipován jako směsná akce.

Z obsahu:

• pásmo Rudé třešťské poezie
• Autorská čtení
• Wabi Džanek & jeho Natvrdlá píseň
• divadelní představení Třešťská Tramway v podání Tylových vrahů
• hraná scénka FELCH IN FLAT – hrají NATVRDLÍ
• k tanci a poslechu zahrají LAJKY
• výstava Nepovedených fotografií

Přizvané LAJKY se na tuto akci svědomitě připravují. Není nic prestižnějšího, než vystoupit před domácími, kteří povětšině vůbec netuší, že LAJKY existují.
Vezmeme to zkrátka. LAJKY přichází na řadu poslední a během přípravy začíná skomírat aparatura (za dobrotu na žebrotu), nástup LAJEK v kostýmech sice publikum pobaví, nicméně mikrofony na umírajícím zesilovači jsou out, což je kapele dáno najevo. Troška nervozity neškodí. Hraje se dál a je jen příjemné přerušit toto sebemrskačství. Křtěné demo-CDéčko je počůráno plyšovým psem, je vylosována “výherkyně” této “hudební události roku” a hraje se dál. Je pravdou, že posluchačů není tolik, co na začátku, ale nějak se dohraje. Byl tam asi i nějaký přídavek. LAJKY odehrají i novou “Návod na použití”. Konec je hodně nervózní, rozpad více než pravděpodobný. Pár slovních výbrků mezi členy a je to.
Akce končí volnou zábavou a LAJKY jak zpráskaní psi balí aparaturu. Celé to jaksi vyšumí…

MALÁ VSUVKA 2

Po koncertě se kapele nabízí kamarád Tomáš N. (viz. Tylovi vrazi), že by to jako bubeník s LAJKAMI zkusil. Jak to dopadlo, je víc než jasné.

2003

DOZVUKY

Kapela je rozložena a na nový rok 2003 se kromě vystresovaných telefonátů nic neděje. ROCK A ROLL JSOU MRTVI!

SPRINGFEST V AMC JIHLAVA

Ještě že je mezi LAJKAMI Honza. Ještě si ani nezahrál a už je konec. Tak to teda ne!!! Stačí malé nakopnutí – jeho kamarád Šaman z jihlavských TABLETEK nabízí LAJKÁM hrát na tradičním Springfestu v “Áčku” v Jihlavě. Hm, Jura, ačkoliv by měl bušit do diplomky, to bere jako kvalitní rozloučení LAJEK, takže padá rozhodnutí tam hrát. V krajském městě? No jasně! Jsou upoutávky v rádiu, po ulicích i v novinách, LAJKY se medializují :-)).
Šaman akci uvádí, přátelé jsou přítomni a LAJKY hrajou. Hraje se dobře, s problémy se každý vypořádává po svém. Odezva slušná. Ivča poprvé zpívá „Španělskou“ a přidává se jenom „Odraz“ v druhém vydání – ostatní kapely čekají. Po koncertě převládá více než spokojenost, kamarádi chválí a LAJKY děkují. Suma sumárum úspěch.
Otěže akce převezmou Tabletky (ohlas: domácí jsou holt domácí), kteří to rozjedou a další je následují. Hraje se až do rána, nicméně unavené LAJKY odjíždějí kolem druhé hodiny v noci spokojené domů.

PS: Z této akce existuje videozáznam, který LAJKY usvědčuje z toho, že zas tak super to nebylo. Příště pozor na ty odposlechy. Co je ale nejdůležitější: LAJKY EXISTUJÍ, BUDOU EXISTOVAT a proto po zbytek jara začínají nacvičovat nové kusy: Doma, Vědět jak, Le tigre de plyche. Honza má opravenou harmoniku, pár partů má i do starých kusů, takže se už plně zapojuje do chodu kapely. Dokonce existuje i jeho první lajkotext, který se jistě v budoucnu objeví v repertoáru.

A UŽ ZASE DO SKLEPA

Přelom jara a léta 2003 žádné dramatické změny nepřináší, kromě přesunu kapely do nižších pater domu. Již vyzkoušený sklep ze zimy 1998-1999 je Jirkou a Honzou pečlivě upraven a vybaven, ani koberec nechybí. Luxus. Hlavním důvodem je jak ušetření sluchu rodičů, tak poskytnutí přístřešku mladé třešťské formaci, ve které působí Ivčin a Jurův synovec Kuba. A ti mají bicí a ty bicí budou ve zkušebně. Ale co hlavně? Kamarád Petr z Prahy vlastní slušnou aparaturu (zesilovač, bedny a mixák), kterou je schopen kapele zapůjčit! Občas jezdí s Jirkou jamovat, takže zabije dvě mouchy jednou ranou. Nová aparatura výrazně přispívá ke kvalitě zvuku, především se dá se zvukem pracovat. Prostoru je tam sice tak akorát, ale LAJKY se dole cítí dobře a pěkně si ve svém novém hnízdě lebedí. V poklidu se hraje.

MAGOROVO VYDŘÍ PO X-TÉ A LUKÁŠ POPRVÉ

Známá kombinace “začátek července – Magorovo Vydří” tentokrát vychází absolutně. Tedy rozuměj účastí – všichni jsou přítomni, ale hrát se nebude. Bicí z cdéčka jsou prostě málo. Akce probíhá od pátku do neděle. Pátek je zasvěcen volné nevázané zábavě, sobota je z pohledu kapely důležitější. Z Prahy má dorazit Jirkův známý Lukáš, který by to byl ochoten s LAJKAMI na bicí zkusit. Že by?
Dopad páteční zábavy je na členech kapely v sobotu ráno více než patrný, nicméně se dokáží v propršeném dopoledni přesunout do Třeště, kam po chvíli i očekávaný Lukáš dorazí. V okamžiku, kdy začne do bicích bušit, je jasné, že něco lepšího tady dosud nebylo. LAJKY rychle zapojují aparát, Lukáš dostane podklady bicích do sluchátek a už se hraje. O kvalitě se tady nedá ze strany stálých členů vůbec hovořit, ale ty živé bicí, to je něco. Kapela musí hodně přidat na hlasitosti, aby vůbec Lukáše přehrála. Bubeník do toho řádně kope a tluče, chytá zpravidla základní rytmy písniček a víceméně improvizuje. Z poslechu je jasné, kolik může písním přidat pravá ruka bubenická. Některé hudební okamžiky jsou v po dlouhou dobu stejně hraných kouscích více než překvapující, snad právě proto. Tak takhle by to šlo. Ale konečné rozhodnutí je na Lukášovi samotném. Tváří se a říká, že by to zkusil, takže?
Zkouška končí totálním vyčerpáním LAJEK, někteří hosté spí kdesi mimo zkušebnu.
Po malém odpočinku návrat do Vydří, bohužel kamarády z jihlavských Tabletek už nikdo nezastihne. Účast probíhá ve větším poklidu, každý si vybírá ta svoje hudební sousta. Část výpravy odjíždí kolem půlnoci, další přijíždějí, aby po koncertě Nahoru po schodišti dolů band odjeli. Hlavní host Tři sestry nastupují ne vlastním zaviněním se značným zpožděním, po pár přerušeních od hlavního organizátora odchází zbytek. Je šest hodin ráno a tenhle víkend se v budoucnu možná ukáže jako hodně důležitý.

MÍSTO ČINU: KŘIŽANOV ANEB JAK JSME PRORAZILI

Nabídka hrát na onehdy prvním působišti je pro LAJKY více než lákavá. To se neodmítá, a proto přelom července a srpna (přesně 1.8.2003) je vyhrazen koncertu v Křižanově u Mohelnice na tradičním workshopu keramiků. Těsně před akcí se do repertoáru kapely zařadí i první přejatá skladba od MSP:
„Found That Soul“ a především Jirkova hudební skopičina na Honzův námět: „Traperská“. Na nazkoušení není čas, uvidíme při premiéře.
Tradiční “předkapelu” tvoří pár jedinců předvádějících malou scénku a pak už na to jdou LAJKY! Odpich je obstarán trošku popovějším “Odrazem”, další kousky padají jeden za druhým. Drobné přerušení Jirkovou přetrženou strunou již jakoby patřilo k věci. V prostoru slabě nasvícené verandy křepčí nejméně unavení posluchači a LAJKY hrají jako o život. Honza v červeném županu mačká klávesy svojí harmošky; když nehraje, je mezi publikem. V průběhu akce dorazí další pozvaní kamarádi a nejspíš se nestačí divit, co že se to dá mezi jindy ztichlými kopci na venkovské chalupě provádět za produkci.
Hraný set se blíží ke konci, poslední bude “Traperská”, kde je Jirkova instrumentální exploze s prastarou tubou, kterou Honza našel na půdě po dědovi. Zafunguje to přesně jak na zkoušce, kapela je polomrtvá smíchy a okolí je na tom podobně. Propocená kapela končí za potlesku obecenstva a je vyzvána k přídavku zcela jasně definovaným pokřikem: “Traperskou!”. Opakovačka vede k úplnému vyčerpání kapely a už je konec.
Po koncertě dostávají LAJKY nabídku hrát příští večer (v sobotu) na zábavě ve vesnici pod hradem Bouzovem. Chuť by byla, ale volání vzdálených rodin je příliš silné. LAJKY slíbí účast na příští akci.
Druhý den ráno se odjíždí zpátky na Vysočinu (Jirka se Zdenkem), zbytek se rozjede do dalších koutů země. Krátké rozloučení a poděkování a LAJKÁM je jasné, že když všechno klapne vždycky tak jako tady, tak můžou být bez obav. Jednoznačně nejlepší koncert! A že LAJKY skutečně prorazily :-)), o tom svědčí pochvalná slova českého vyslance v Belgii, který v den koncertu slavil narozeniny.
Porucha Jirkova auta u Moravské Třebové se v prosluněném sobotním dopoledni jeví pouze jako drobná vada k životu patřící.

PODZIMNÍM TLENÍM K ÚRODĚ

Pozitivně naladěná kapela během konce léta zkouší dál a „hrozí“ jí jedna z neuvěřitelných věcí a to, že do kapely vstoupí bubeník, který do toho umí praštit. Tato pravděpodobnost se stane realitou někdy na přelomu září a října, kdy je pro hlasitější zkoušky už i upravena zkušebna ve sklepě. Klasické odhlučnění je vytvořeno z plat od vajíček pocházejících z neveřejné sbírky, které se účastní všichni členi, známí či příbuzní. Ruka sbírky dosáhne i do 200 km vzdálené Salaše u Velehradu do výrobny bramboráků místního občana (díky za 134 kousků!!!).
Zkušebna je tedy připravena (Jirkova trpělivost s upevňováním izolace budiž všem příkladem…) a Lukáš přijíždí na první zkoušku. Kdekdo mu „závidí“ cestu autobusem z Prahy do Třeště s nákladem přechodů, činelů a rytmičáku. Je ale na zkoušce a rozbaluje to a to co předvede, je šokem pro zbylé členy, protože většinu věcí prostě UMÍ a má je nacvičené. Zázrak se stal a LAJKY jsou konečně kompletní kapela! Je až příliš slyšet, nakolik LAJKÁM bubeník chyběl, protože zvuk je teď mnohem syrovější a opravdovější. Všichni si v tom randálu lebedí a tak se hraje o 106 a upřesňují se detaily v bubenickém partu. Nutno dodat, že Lukáš má svůj pohled na věc, a proto se někde ledacos pomění a upraví, ale hlavní devizou je, že se všem společně komunikuje dobře a dílo má tah. První oficiální zkouška s bubeníkem je pak večer náležitě oslavena a hned od následujících zkoušek se pracuje na novinkách.
Honza pracuje na internetových stránkách skupiny: www.lajky.net, do vybavení kapely přibude mikrofon pro Ivču a kytarové multiefekty Jirky a Zdenka. Vivat ťéchnika!

VÁNOČNÍ KONCERTY 2003

Lukáš se hned od začátku pídí po nějakém vystoupení, které je však nabídnuto jihlavskými TABLETKAMI příliš brzo (přesto díky!) na to, aby to klaplo. Další vystoupení se vyrýsuje na vánoční období a to přesně na 25.12.2003 na jubilejním 10. ročníku vánočního festivalu v AMC Jihlava; uvádí Šaman a hosté. Kapela ale cítí potřebu to někde rozbalit ještě před onou akcí jako zkoušku Lukáše a ze dne na den se rozhodne zorganizovat malý festival v Třešti v klubu Tunel. Jirka vezme téměř vše na svá bedra a sežene aparaturu (díky Petrovi P.!), domluví prostory a ukecá hostující kapely. Termín je stanoven na 19.12.2003 a oficiálně je tento hudební večírek nazván „Adventunelem“. Vystoupí skupiny v pořadí MALIAS NAPTO MAZANO, PROLETÁŘI VŠECH ZEMÍ, LAJKY a MIMORITMUS.
Plakáty, aparatura, zkouška, ozvučení a ostatní proběhne jakžtakž hladce, kapely hrají, nájemné za prostory a cestovné kapelám je brzy vyplaceno, takže už při nástupu LAJEK jsou všichni spokojeni. Domluvený teatrální nástup skupiny zaujme posluchače a koncert v prapodivném přestrojení rychle ubíhá. Lukáš to odbubnuje s přehledem, vadou je jen to, že Honzova harmonika není slyšet. Konec dobrý, všechno dobré. V celkovém vyrovnání (po odpočtu cen pro zvukaře a majitele aparatury) to pro kapelu dělá první historický výdělek ve výši 50,- Kč!
Lukáš tedy při Adventunelu obstál více než dobře a pouhých pár dní poté kapela odjíždí uprostřed Vánoc na ohlášený festival do AMC Jihlava. Po příjezdu jsou LAJKY překvapeny především dost chladným prostředím klubu, což se snaží vyřešit v jedné z místních hospod nad teplými nápoji. Akce se mají účastnit čtyři kapely v pořadí: 9 ŽIVOTŮ (bigbítek z Jihlavy zpestřený kočičím hlasem), LAJKY (melodičtí kosmonauti z Třeště), TABLETKY (tak trochu sexuální jihlavský underpop) a JEZEREL (ďábelsky zvučný hardcore třebíčských šílenců) – jak je uvedeno na plakátě. Koncert se příliš nepovede, snad vinou zimy, snad vinou zmrzlých návštěvníků je mdlý a poněkud nedomrlý. LAJKY to rychle balí a mizí do domovské Třeště na jakýsi místní ples. Pikantností této akce je, že v příloze MF vyjde článek s Jirkovou fotkou a v záhlaví je poprvé na svět uveden nový hudební styl, který LAJKY vyznávají: pokojíčkový punk. Článek vychází především proto, že tento festival byl jednou z posledních akcí v od nového roku zavíraném klubu AMC. Navíc to byl první koncert LAJEK, kdy skupina musela z časových důvodů zredukovat repertoár, jo trošku to houstne.

2004

ROZJEZDY PRO HVĚZDY CO NEHASNOU

Studený začátek roku má být hned 10. ledna rozpohybován vystoupením v klubu Maňana v Jihlavě, kam jsou LAJKY (na oplátku za „Adventunel“) pozvány od členů PROLETÁŘŮ VŠECH ZEMÍ a MIMORITMU, zahrát má ještě punková PRŮMYSLOVÁ SMRT. Bohužel ale Lukáš onemocní a tak se akce zúčastní jenom Jirka se Zdenkem a kamarád Franta. Jirka si pěkně zaskáče, Zdenek ledacos popije, Franta to holt musí odřídit, ale především si významnou roli zahraje Ivčino basové kombo, které zabasuje u všech vystupujících formací.
V lednu proběhne vinou Lukášovy nemoci jen jedna zkouška kapely, kde se cvičí zprvu houpavá a následně detonační „Blůsí“.

FRANTA DOBYL POLNOU

Kapela se tak upne na další vystoupení, které má být náhradou za neuskutečněnou Maňanu, na pátek 6. února je naplánován koncert v Polné. Před touto akcí je za všeobecného veselí do skupiny přijat František N., který v „Traperské“ zastoupí Jirku v troubení na tubu, ale především pak má být přínosem v dalších skladbách, kam mu Jirka chystá společné party s Honzovou harmonikou. Těsně před koncertem proběhne zkouška ve sklepě a už se kapela dvěma vozy valí na Polnou do místního zámeckého Music baru. Trošku pozdní příjezd (LAJKY mají hrát první) nakonec nevadí, protože se kapely (polenští MIMORITMUS, českobudějovičtí LESEM SE NESEM a SISTRUM) zatím nejsou schopné na konečném pořadí domluvit. Jde o přední pozice a tak dobromyslné LAJKY pro uklidnění situace přijmou s poklidem roli posledního…
Klub vypadá velice solidně, především zaujme místní aparatura a pak kvalitní komba, na které si zahrají i LAJKY (Jirka si veze svoje kombéro s sebou). Akce je odstartována punkovým a hard-coreovým MIMORITMEM, pak nastoupí Budějovice. LAJKY se dostávají na řadu o půl druhé v noci, což nezanechává nikoho příliš nadšeným, ale co se dá dělat. Dalo se to všechno stihnout dřív, navíc už spousta lidí odešla. Kapela ale neklesá na duchu a po krátké zvukovce (asi nejkratší v dějinách?) to rozbalí. Zvuk je pro LAJKY po předchozích zkušenostech naprosto překvapivý, dokonce i zpěváci slyší, co zpívají (díky zvukařovi Michalovi O.). Pro těch pár zbytků posluchačů se LAJKY vydají ze všech sil, i premiérový Franta troubí, až uši zaléhají. Koncert se jednoznačně povede, všichni jsou unavení a spokojení (Jirka je jako obvykle trošku na pochybách) a brzy po koncertě (kolem třetí ráno) se odjíždí domů. Paráda. Obdržený kontakt na kvalitního zvukaře a první oficiální cesťák pro kapelu jsou jen dalším dobrým dojmem. Z akce je spousta efektních fotek díky Monice Š., akci ocení Šaman z jihlavských TABLETEK a Tomáš z polenských PROLETÁŘŮ VŠECH ZEMÍ: díky za poklonu, pánové. Na koncertě byla poprvé prezentována „Blúsí“ a repertoár byl opět z časových důvodů podroben důkladnější obřízce.

PÁTEK 20. 2., SOBOTA 21. 2.

Dvě zkoušky v kompletním složení, poprvé se zkouší nová Jirkova potažmo převzatá píseň od pražsko-třešťské formace TŘÍVÍN (Jirka je členem) „Šanšajn“ a pak Zdenkův nový kousek „Dg.:“. Vše jde poměrně v klídku, na závěr sobotní zkoušky se dostaví pár hostů, z nichž kamarádka Helena Š. slaví třicítku. Návštěvníkům jsou tyto dvě nové a několik starších věcí zahrány a „Šanšajn“ je Heleně věnována. Příjemná tečka za několikahodinovou prací a hlavně dost rychlá premiéra na místní poměry.

SOBOTA 5. 6.

Od posledního záznamu uběhlo poměrně dost vody. Tak postupně.

Kapela absolvovala v sobotu 3.4. díky jihlavským TABLETKÁM koncert v Nových Domkách u Jihlavy. Malý sálek vedle hospůdky, zvučí již vyzkoušený zvukař z Polné Michal O., vše vypadá poměrně dobře. LAJKY hrají po PROLETÁŘÍCH VŠECH ZEMÍ a s nově sestaveným playlistem. Nová „Já“ má díky své snadné čitelnosti úspěch a dole pod pódiem se tančí o sto šest, jen těch barev ve světlech kdyby nebylo tolik. Celkově vydařená akce.

Další akcička přišla na řadu na konci dubna, teda spíš na začátku května, kdy se kapela zúčastnila „Setkání mladých umělců“ v Olešnici v Orlických horách. Součástí setkání bylo divadlo, výtvarno a hudebno. LAJKY zahráli v sobotu 1.5. na náměstí v Olešnici na pódiu z lešenářských trubek a podlážek, což především vizuálně vzbuzovalo dojem, že kymácející se bedny po stranách pódia se musí každou chvíli zřítit. Především pro Lukáše a Jirku to byl zápřah, protože Lukáš coby autor a režisér a Jirka jako účinkující právě absolvovali premiéru divadelní hry „Čekárna“, a příprava byla vskutku náročná. Ke koncertu patří snad jen dodat, že podpisová akce místním malým dětem vyvedla kapelu trošku z míry.

Zde zápisky nezaujatého písaře končí… Ozve se? Naváže někdy? Kdo ví…