jsou – LAJKY

Byli tři – raz, dva, tři – ne tři bratři, ani švédská trojka – prostě tři – dva kytáři a jeden bicí, a pak volá ségra z Ostravy a jestli hledaj ještě toho basu?
“Jo.”
Byli čtyři – raz, dva, tři, čtyři – ne čtyři koně ve dvoře, žádný čtveráci – prostě čtyři a ten bicí jednou říkááá…: “Už neee.”
Byli tři – raz, dva, tři: “Netři tolik tu kytáru – prostě tři.” A málem by to tření zapálilo pokoj, kdyby se nezeptali jednoho starýho dobrýho známýho: “Nemáš prosimtě náhodou na půdě akordeon po dědovi?”
“Jo.”
Byli čtyři – raz, dva, tři, čtyři: “Hm, dobrej rytmus, ale bez bicího? Co takhle se zeptat toho pozdějc bejvalýho předtim bejvalý, jestli…, víš co?”
“Jo.”
Bylo jich pět – raz, dva, tři, čtyři, pět – ne pět švestek, ani pět peněz, ale… “Ostatně mezi náma; trochu slivovice na zahřátí se hodí… občas do bříška. Netroubil ten starej dobrej známej kdysi na pohřbech?”
“Jo.”
Šest je nás – raz, dva, tři, čtyři, pět, šest je nás – raz, dva…